Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Most špionů a Spielbergův film

Nový americký snímek Most špionů popisuje výměnu sestřeleného pilota letounu U2 Powerse za šéfa sovětských špionů v USA Abela na mostě Glienicker. K  tématu se váží i unikátní rozhovory Václava Vítovce se syny Powerse a Chruščova.

 

Americký pilot Gary Powers byl sestřelen prvního května 1960 při špionážním letu nad oblastí sovětského Sverdlovsku. Jeho syn Francis Gary Powers jr. a syn sovětského vůdce Chruščova (za jehož vlády k sestřelení došlo) Sergej, se v USA (kde oba žijí) spřátelili, založili Muzeum studené války a v letech 2007 a 2008 poskytli předsedovi správní rady české Nadace Železná opona (Powers jr.je jejím patronem) Václavu Vítovcovi rozhovory. Jejich zkrácené a gramaticky upravené verze si nyní můžete přečíst. Interview s Chrušovem jr. vyšlo  v roce 2008 v časopisu Xantypa.

 

 

 

FRANCIS GARY POWERS jr.

 

Kolik ti bylo let, když tvého otce sestřelili?
Narodil jsem se 5. června 1965, tři roky poté, co ho propustili ze sovětského vězení. Protože jsem byl dítě, dlouho jsem mnohému nerozuměl. To se změnilo 1. října 1977, kdy můj otec zemřel při havárii helikoptéry, kterou pilotoval pro televizi NBC. Bylo mi dvanáct let, přišel jsem domů, kde bylo plno lidí a maminka mi řekla, že má špatnou zprávu: můj otec se zabil a náš život se asi velmi změní.
Jak se tvůj otec vůbec dostal k programu U2?
V roce 1955 ho naverbovala CIA jako pilota s cílem, aby se účastnil nového programu U2 - lety nad SSSR a ostatními komunistickými zeměmi. Můj otec měl do roku 1960 celkem 27 úspěšných misí nad SSSR, Čínou, Indií, Pákistánem, Středním východem a východoevropskými zeměmi. Potom byl 1. května 1960 sestřelen nad Sverdlovskem. Byl zadržen, tři měsíce vyšetřován a soud rozhodl o jeho desetiletém vězení. V něm strávil 21 měsíců. Pak byl propuštěn. Otec byl špion a já si myslel, že všichni otcové jsou jako on. V říjnu 1977 se mi otevřely oči a zjistil jsem, že ne každý otec byl vyměněn za sovětského špiona, že ne každý otec je pohřben na Národním hřbitově v Arlingtonu a ne každý byl několikrát vyznamenán.
Sovětská propaganda oznámila, že byl sestřelen raketou na první pokus…
Pohyboval se ve výšce kolem 20 km a bylo na něj vystřeleno celkem 14 střel, z nichž jedna explodovala poblíž ocasní části a poškodila ji. Ve stejnou chvíli byl sestřelen sovětský pilot letadla MIG, který ho pronásledoval a nebyl schopen dostat se z ohrožené zóny. V hlavním vojenském muzeu v Moskvě jsou vystaveny jak trosky letadla U2, tak letadla MIG. Můj otec se nekatapultoval, nebyl ani schopen s letadlem přistát. Byl jednoznačně sestřelen sovětskou střelou SA2, v ruském názvosloví se střela nazývá S75. Všechny ostatní teorie, včetně střetu s UFO, jsou nesmysly.
Co se přesně stalo po zásahu?
Otec uviděl oranžový záblesk, odpadla mu zadní část letadla a ve spirále se po křídle začal řítit dolů. Katapult nemohl použít, protože by si o hranu kabiny uřízl obě nohy. Postupně se odpoutal a vysoukal z kabiny, odpojil kyslíkovou hadici a z výšky 15.000 stop vyskočil a přistál na padáku. Krátce po dopadu byl zadržen, zatčen a obratem předán KGB.
Nevyčítala mu CIA, že nepoužil kapsli jedu, kterou měl u sebe?
Po návratu do USA byl otec šokován, že mu Američané, zejména jeho kolegové, vyčítají, že ve vězení chtěl prodat svoji zemi. Že chtěl emigrovat a nesplnil podmínky kontraktu, že nepoužil jedu atd. Později bylo jednoznačně dokázáno, že v nebezpečné situaci, v jaké se ocitl, se zachoval naprosto správně. Přesto se pomluvy a spekulace šířily dál. Až 1. května 2000, v době 40. výročí incidentu U2, byl posmrtně vyznamenán leteckým křížem, medailí a dalšími státními oceněními.
Jak probíhala výměna tvého otce za plukovníka Abela?
Můj otec byl 10. února 1962 za něj vyměněn na Gleinickém mostu v Berlíně – Postupimi. Most rozděloval východ a západ Německa. Bylo studené, tmavé a mlhavé ráno. Otce přivezli v noci z Moskvy do východního Berlína a Rudolf Abel byl převezen do Západního Berlína. Výměna probíhala v 6 hodin ráno. Když se pak Abel vrátil do SSSR, uspořádali mu na počest přehlídku, dostal vyznamenání, hodinky ROLEX a byl prolášen hrdinou Sovětského svazu. Naopak můj otec se doma z novin dozvěděl, že zradil, s letadlem přistál, daroval ho Sovětům, vyzradil jim všechno a zpronevěřil se svým ideálům. Všechno to byly lži, pomluvy a spekulace.
Jak tedy výměna probíhala?
Na mostě se musel dostavit k otcově identifikaci muž jménem Joe Murphy a můj otec mu řekl: „Poslouchej Joe, pokud se cokoliv nepředvídaného stane, skočím na druhou stranu a v žádném případě se nevrátím.“ Naštěstí se nic nestalo. Když jsem byl v SSSR, slyšel jsem, že Sověti měli připravený tank a speciální jednotku, rozmístěnou v okolních budovách k zásahu v případě, že by vše neproběhlo podle plánu. Bývalý šéf CIA v Berlíně mi pro změnu sdělil, že tam měli své ostřelovače, kteří měli v případě, že by se dělo něco nepředvídaného, plukovníka Abela zastřelit. Obdobným způsobem byly později vyměněni další lidé.

 

 

SERGEJ NIKITIČ CHRUŠČOV

 

 

Když jste chodil do školy, měl jste jako syn vysokého funkcionáře protekci?
Chodil jsem do normální školy. Neměl jsem dobré známky – trojky, čtyřky. Později mi učitel řekl : musím ti dát nějaké lepší známky, jinak bys musel v životě velmi tvrdě pracovat. To byla moje jediná protekce. Samozřejmě jsme měli určité výhody, protože jsme žili v rodině vysoce postaveného funkcionáře. Měl jsem svého bodygarda, ale nebylo to třeba jako ve Stalinově rodině. Ochránce se mnou jezdil do školy, ale moji spolužáci mne nebrali lépe, spíš hůře. Mně to však nedělalo žádné problémy.
Zmínil jste se o Stalinovi. Pamatujete si, jestli váš otec o něm někdy doma mluvil?
Vy vůbec nevíte, co byla skutečná tyranie. V dobách Stalina stačilo, když jste vyslovil jeho jméno a byl jste ve velkém nebezpečí. A jakmile jste ho vyslovil v rodině vysokého funkcionáře, ocitl jste ve stonásobném nebezpečí. Lidé donášeli a mohl jste se rychle bez příčiny dostat do vězení. Před Stalinovou smrtí o něm otec nikdy nehovořil. Když jsme se v roce 1949 přestěhovali z Kyjeva do Moskvy, řekl mi: „Toto je telefon do Kremlu. Pokud bude někdo volat, řekni jen, že otec není doma. Pokud ti někdo od Stalina položí jakoukoliv otázku, nikdy, opakuji nikdy na ni neodpovídej.“ Otec Stalina znal a bál se, že z naivity něco řeknu, oni to zakonspirují a vzniknou z toho problémy.
V roce 1964 byl váš otec z funkcí odstaven, jaká pak byla doma atmosféra?
Byl v šoku a rodina také. Připravoval nové zákony, svobodnější volby a vymýšlel další věci. V roce 1964 se potkal i s Alexandrem Dubčekem. Mnohými názory si byli velice blízcí. Myslím si, že vaše zklamání z pražského jara pramenilo hlavně z toho, že se do tehdejšího sovětského vedení dostali jiní lidé, kteří změnám u vás nepřáli. 
Kolik špionážních letadel jste sestřelili před Powersem?
První přelet celého našeho území byl zaznamenán už 2. června 1956, a to byl v podstatě začátek nového kola zbrojních závodů, protože naše střely měly dosah 10 - 15 km a Američané létali ve výšce nad 20 kilometrů. Začali jsme tedy vyvíjet dalekonosné řízené střely. 1. května 1960 se podařilo sestřelit americké letadlo nad sovětským územím vůbec poprvé.
Jaké jste měl pocity, když jste se před několika lety potkal s Powersovým synem?
Jakmile jsem ho uviděl, řekl jsem mu: „Gary, nyní je třeba, aby ses dozvěděl jednu skutečnost, která byla dlouho tajemstvím. Když tvůj otec přistál na padáku na poli u vesnice Kosulino nedaleko Sverdlovska, říkalo se, že byl ihned zatčen KGB. Nikdo ho nezatkl. Byl sváteční den 1.máje, okolo jela svatba v automobilech značky moskvič, a když viděli parašutistu, který právě seskočil, zastavili. Rusky nemluvil, ale protože bylo poblíž výcvikové středisko, kde se trénovali vojáci Varšavské smlouvy, včetně pilotů z jiných zemí, kteří také neuměli rusky, vůbec nebyli překvapeni. Ptali se ho: „Ty jsi Bulhar?“ On odpověděl, že není. A oni zase: „Ale vypadáš tak“. Powers vůbec nechápal, proč v téhle situaci kladou Američanovi tak divnou otázku. Možná se domníval, že to jsou speciální psychologické metody výslechu KGB.“
Pak mně Gary řekl, že má v úmyslu vybudovat Muzeum studené války, a to se mně velice líbilo. Rozhodl jsem se mu pomoci, jak nejvíce jen mohu, hlavně tím, že budu ve prospěch jeho ideje hovořit při různých příležitostech.
Kdy si myslíte, že byl svět skutečně na pokraji jaderné války?
Podle mých zkušeností to bylo při kubánské raketové krizi. Můj otec si myslel, že pošle na Kubu rakety tajně před americkými volbami, po volbách budou objeveny, vznikne krize, a jako obvykle po dvou měsících vzájemné tvrdé výměny slov to Američané akceptují. Vy máte rakety v blízkosti našeho teritoria a my budeme mít rakety na vašem teritoriu. Vy máte rakety v Turecku a Itálii, my máme rakety na Kubě, nic nového a neobvyklého. Nepochopil, že pro Američany to bylo něco zcela jiného. Byl to šok: naše rakety s jadernými hlavicemi na ně mohly zaútočit!
A proč jsme byli tehdy velmi blízko katastrofě?
Hlavní problém byl ve spojení.
Co přímý telefon do Kremlu?
Tehdy ještě neexistoval. Neměli jsme ani pořádný kontakt s ponorkami. Ty tehdy byly osazeny dvaceti torpédy, z toho jedno bylo jaderné a námořníci měli rozkaz, že pokud bude zaútočeno na sovětskou loď nebo se dostanou do nebezpečí, musí přijmout rozhodnutí sami. Ne Kreml, ani nikdo jiný. Bývalého sovětského velitele ponorky z doby kubánské krize jsme tu měli na konferenci. Řekl, že z rozkazu náčelníka štábu Severní flotily měly tři osoby na ponorce pravomoc rozhodnout o použití jaderného torpéda. Všichni tři museli souhlasit. Ke konci krize se sovětská ponorka ocitla pod americkou válečnou flotilou. Američané používali na vyhledávání ponorek malé podmořské střely, které sice explodovaly, ale ponorku nezničily. Po jednom takovém zásahu dva klíčoví lidé v ponorce rozhodli jaderné torpédo odpálit, ale třetí řekl: "Ještě počkáme.“ Později se vynořili a zjistili, že už je po krizi. Byli jsme tehdy neuvěřitelně blízko válce. Neměli jsme pod kontrolou to, co se skutečně mohlo stát. Všechny ostatní příběhy, včetně invaze do Československa, už pod kontrolou obou mocností byly.

 

 

 

Text upravil a zkrátil Vašek Vašák.

26. listopadu přijede na českou premiéru filmu Most špionů Francis Gary Powers Jr. Pokud se na tyto stránky vrátíte o den později, najdete zde fotografie z jeho návštěvy. Díky za pozornost. 

 

Základní údaje o filmu:

Most špionů (Bridge of Spies)

Drama / Thriller / Historický
USA, 2015, 135 min
Režie: Steven SpielbergScénář: Ethan CoenJoel CoenMatt CharmanKamera: Janusz KamińskiHudba: Thomas NewmanHrají: Tom HanksMark RylanceAmy RyanAlan AldaAustin StowellDomenick Lombardozzi,Sebastian KochMichael Gaston ad.

 

Zajímavosti o filmu
Glienicker Brücke (Most špionů) leží na řece Havel a spojuje města Berlín a Postupim. Během studené války zde došlo ke třem výměnám zajatých špiónů.
Polský list Gazeta Wroclawska popsal přísná bezpečností opatření, která práci na filmu provázela, následovně: "Ve Vratislavi, jejíž část se změnila na Berlín 60. let, muselo dojít k uzavření mnoha ulic a odklonění autobusových linek. Obyvatelé míst, kde se natáčelo, si stěžovali na až brutální zastrašování. Nesměli prý například ani vyhlížet z oken. Když tak učinili, svítila jim ochranka lasery do očí."

Kvůli filmu se Steven Spielberg vrátil po více než dvaceti letech do Polska, v roce 1993 v zemi natočil úspěšný Schindlerův seznam (1993).
 

První film Stevena Spielberga od Purpurové barvy (1985), k němuž nesložil hudbu John WilliamsThomas Newman se práce na Mostu špionů ujal poté, co Williams odstoupil ze zdravotních důvodů. 

(http://www.csfd.cz)
 

Z návšvěvy F. G. Powerse jr. v Praze v kině Světozor, kde byla předpremiéra Spielbergova filmu

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Vašek Vašák | pondělí 23.11.2015 7:52 | karma článku: 14,70 | přečteno: 635x
  • Další články autora

Vašek Vašák

Tragicky vykoupená genialita

Životopisný román Já, Vincent je strhující a poctivé dílo. Spisovatel, scenárista a herec Jiří Žák ho „vyseděl“ mnohaletým studiem reálií, malířovými dopisy i událostmi, které postavil van Goghovi život do cesty.

8.12.2020 v 15:57 | Karma: 10,97 | Přečteno: 356x | Diskuse| Poezie a próza

Vašek Vašák

Taxmeni 50 let

Původně hráli něco mezi bluegrassem a folkem, pak moderní i military country. Od okamžiku, kdy se sešli poprvé, uplynulo padesát let!

12.8.2020 v 8:55 | Karma: 17,61 | Přečteno: 557x | Společnost

Vašek Vašák

Lustig znamená veselý

Hana Hnátová, sestra spisovatele Arnošta Lustiga, přežila Terezín, Osvětim i Mauthausen a dnes, ač téměř pětadevadesátiletá, o svých zážitcích vypráví.

22.4.2019 v 13:05 | Karma: 19,32 | Přečteno: 422x | Kultura

Vašek Vašák

S nemocí se nebojuje

Petru Hanáčkovi oznámili lékaři, že má rakovinu. Bylo mu pětačtyřicet let. On však odmítl devastující operaci, a za pomoci své manželky Martiny se rozhodl vyléčit se.

26.11.2018 v 19:54 | Karma: 29,91 | Přečteno: 2771x | Diskuse| Společnost

Vašek Vašák

Fanoušci musejí být šílení

S Tour de France mám trochu problém. Na jedné straně obdivuju umění jezdců, na druhé straně moc nevěřím, že ho dosahují bez podpůrných prostředků. Nejvíc mě ale irituje chování diváků a nechápu, proč ho pořadatelé tolerují.

25.7.2018 v 15:40 | Karma: 20,08 | Přečteno: 885x | Diskuse| Sport
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině

26. dubna 2024

Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...

Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců

26. dubna 2024

Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...

Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině

25. dubna 2024  23:07

V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...

Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie

25. dubna 2024  21:23

Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 90
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1232x
Jsem hudebník, novinář a (s prominutím) spisovatel. Vystudoval jsem SPŠE Hořovice a Lidovou konzervatoř (dnešní Konzervatoř J.Ježka) - obor zpěv a skladba. Tři roky jsem byl projektantem, pak (vlastně až dodnes) muzikantem. Napsal jsem řadu písní pro naše přední zpěváky (V. Špinarová, H. Zagorová. J. Korn ad.), mé album Masky se stalo exponátem Muzea Vl. Vysockého v polském Koszalinu. Zkomponoval jsem hudbu k několika americkým filmům (Stockholm Syndrome, Goreality, Pill Word, Jesus Now). Jako interpret jsem vystupoval 10 let v asi tisíci představeních dvojice Šíp – Uhlíř, zpíval jsem i s několika skupinami. Do nedávna jsem byl kapelníkem legendárního undergroundového "sdružení" Aktual (ke spolupráci s M. Knížákem mě přivedl textař Z. Rytíř). Od roku 1991 jsem i novinářem. Byl jsem redaktorem Xantypy, Týdeníku Televize, šéfredaktorem hudebního internetového časopisu www.make.cd. Psal jsem (event. píšu) do Mladého světa, Ahoje na sobotu, Reflexu, Koktejlu, Time In, Sportu, Receptáře, Xantypy atd. Vyšlo mi 7 knih (do dalších jsem přispěl), Pouť za černým Kristem obdržela cenu M. Ivanova za Knihu literatury faktu 2005-07.