Měli jsme jen silácký řeči?

Bigbít si vymysleli v Anglii. Prvními rozhlasovými stanicemi, které ho začaly pravidelně hrát, byly BBC a Radio Luxembourg. V 60. letech zažil tento nový hudební směr ohromný rozmach i v Československu. 

A tady je jejich první hit Dej mi víc své lásky: http://jdem.cz/bvavz5. Zvuk je sice původní, ale obraz byl natočený o mnoho let později. 

V Čechách, na Moravě i na Slovensku vznikla spousta skupin, které se brzy staly idoly mladých. Olympic, Primitives Group, Matadors, Synkopy 61, Rebels, Soulmen, Flamengo, Blue Effect, Prúdy a mnoho dalších.
Naši fanoušci si často kladli otázku, jak by se uplatnili jejich miláčci v konfrontaci se zahraničními vzory. K té sice dojít vzhledem k existenci železné opony nemohlo, leč úspěchy některých muzikantů-emigrantů, například Jana Hammera (držitele dvou Grammy, zakladatele Mahavishnu Orchestra a spoluhráče Micka Jaggera z Rolling Stones na jeho sólové desce She´s the Boss), Miroslava Vitouše (zakladatele Wheather Report a spoluhráče Milese Davise) a Ivana Krale (spoluhráče Patti Smith a Iggyho Popa) dokazují, že by nemusela dopadnout špatně. Podle mě jsme neměli jen silácký řeči.

Jako vzpomínku na ně (Ursíny zemřel v pouhých 52 letech v roce 1995) přijměte píseň Baby Do Not Cry, která zazněla na 1. československém beatovém festivalu v Lucerně 21. 12. 1967 a o rok později byla nahrána v Pantonu na EP desku: http://jdem.cz/bvanq8

Jedním ze zástupců Moravy na naší bigbítové scéně byla brněnská kapela Synkopy 61, od níž se podívejte a poslechněte si písničku Válka je vůl: http://jdem.cz/bvavx3

A jak to tehdy bylo, vzpomínkami 
tří našich bigbítových legend

Vladimír Mišík (8. 3. 1947)

Vladimír se narodil slovenské matce a americkému otci. Dalo by se tedy říct, že je poloviční Američan. Zdravotní sestra Červeného kříže se v Německu těsně po válce zamilovala do důstojníka US Army. Okolnosti tomu ale chtěly, že se jejich cesty rozdělily. Po letech se dozvěděla, že zřejmě padl v korejské válce. Párkrát dostala od Johnových rodičů balíček. To se nelíbilo StB, tak po něm – aby neměli problémy – raději všechno zlikvidovala. Stejně tím ale problémům s estébáky a režimem nezabránila.

Když byl Vláďa malý, zpíval po parcích písničky Elvise Presleyho a Semaforu. Po škole se šel učit na truhláře. V té době také založil svoji první kapelu. Uragán. „Pamatuju se, jak jsme hráli na nějakém večírku UMPRUM a byl z toho průser, protože se tam strhl hroznej binec. Ale mít průser bylo tehdy měřítkem úspěchu, takže jsme na něj byli pyšní.“ A pak už přišly Komety a první důležité setkání – s kytaristou Radimem Hladíkem. Z Komet oba odešli do Fontány a časem ji přejmenovali na Matadors. „Po vyučení jsem pracoval ve filmových ateliérech Barrandov. V poledne jsem to ale vždycky zapíchl a pospíchal na zkoušku. To už jsme byli skoro profíci. Za koncert jsme brali třicet korun“ (smích). Přestože to nebyl bůhvíjaký výdělek, odešel Vláďa na volnou nohu a profíkem se skutečně stal. Brzy se dočkal prvního singlu. Měl na něm i svoji písničku. Malej zvon, co mám. „Text jsem napsal před studiem na schodech. Do té doby jsem to zpíval ‘anglicky’”. Tehdy se spíš říkalo „svahilsky“, protože angličtinu ta slova připomínala jen zvukomalebně. „Svahilsky“ se prezentovala spousta našich kapel. V češtině zněl mnohým bigbít divně, originální texty se sháněly obtížně, navíc anglicky uměl málokdo. Ze začátku byl s Mišíkem v Matadors i Karel Kahovec. Když se vrátil Vladimír z vojny, na místě Kahovce stál u mikrofonu Viktor Sodoma. „Bylo mi jasné, že Ota Bezloja chce spíš jeho. A taky jo. Za nějaký čas jsem dostal přátelskou výpověď.“ Najednou neměl do čeho píchnout. Naštěstí přišlo „lano“ od Karla Duby, aby s jeho skupinou účinkoval v estrádách. „Tak jsem se naučil Summertime a Slavíky z Madridu a asi rok jsem s nimi jezdil.“ Odešel těsně před zájezdem do Mongolska, čímž si možná zachránil život, poněvadž ho nepřežilo šest členů souboru, včetně kapelníka Duby (mezi přeživšími byl například Karel Vágner a trumpetista Jiří Jelínek). K havárii jejich autobusu došlo v pro Čechoslováky tragický den - 21. srpna 1968! 

Těsně po srpnu 1968 se Vladimír potkal v Redutě s Petrem Novákem, který si stěžoval, že má kšeft do Finska, ale nemá tam s kým jet, protože mu utekla část kapely. „Tak jsem mu po pár panácích navrhl, že mu tu „sólovku“ (smích) tedy zahraju. Naštěstí to nebylo moc těžký.“ Venku zůstala i většina skupiny Matadors. „Po návratu ze Skandinávie mi Jirka Kozel nabídl, abychom – ještě s Radimem Hladíkem – založili Blue Effect“ (modrý efekt = modrá knížka). Vláďa s ním nakonec nazpíval elpíčko Meditace, EP a dva singly. A protože se, zvláště v počátcích bigbítu, odehrávalo v našich kapelách škatule hejbejte se, přetáhl jednoho dne bubeník Erno Šedivý Vladimíra do Flamenga.

Z alba Kuře v hodinkách si můžete poslechnout skladbu Rám příštích obrazů, když kliknete na následující odkaz: http://jdem.cz/bvavc5

A byla to dobrá volba, protože se tam Mišík výrazně podílel na vzniku legendárního alba Kuře v hodinkách. Z velké části ho otextoval básník Josef Kainar. „Vypravili jsme se za ním na zámek spisovatelů na Dobříš. On se hned ve dveřích omlouval, že nám nemůže nic nalít, protože mu všechno pití sebrali. Pak vyndal magnetofon Grundig, posadili jsme se na zem, chvílemi si podupával a myslím, že ho to bavilo. Popisoval jsem mu, jaké peripetie zažíváme v bigbítu, on si zase stěžoval, jaké měli za války problémy s jazzem, byl skvělý. Těch devět písniček otextoval za dvě noci. Do not si napsal melodickou linku a pod ní zaznamenával hotový text. Bylo v něm minimálně škrtáno a byla to jeho úplně poslední práce. Chvíli nato umřel.“ Alba Kuře v hodinkách se prodalo přes sedmdesát tisíc kusů a hovoří se o něm, jako o nejlepším české bigbítové desce. Flamengo se bohužel rozpadlo ještě dřív, než vyšla.
Po epizodách ve skupinách Nová Formace a Energit založil Vladimír v roce 1974 skupinu, které zůstal věrný dodnes. Etc… Jeho aktuální sestava je Vladimír Mišík (voc), Jan Hrubý (vl), Petr Kulich Pokorný (gt), Pavel Skála (gt), Jiří Veselý (bgt) a Jiří Zelenka (ds).
 

Z roku 1976 a alba Etc... Stříhali dohola malého chlapečka pochází i píseň Proč ta růže uvadá: http://jdem.cz/bvav49

V té době přičichl i k Šafránu – společenství, lidí, jako jsou Vladimír Merta, Vlastimil Třešňák, Jaroslav Hutka, Dagmar Voňková – písničkářů, kteří zpívali chytré texty. Vláďu to přimělo intenzivněji číst básně. „Překládal jsem si Dylana, dostal se mi do ruky Václav Hrabě… Některých textů jsem se zmocnil, vymyslel k nim pár akordů a začal je „vykřikovat“ za doprovodu španělky. Později jsme je hráli i s kapelou. Tak vznikla třeba písnička Stříhali dohola malého chlapečka.“ Šafrán ho natolik inspiroval, že založil s Vláďou Mertou Čundrground („Čuďák“). Jenomže práce s Etc… přibývalo, kapela se vyhoupla až na samotnou špičku naší rockové scény, fanoušci je milovali. V roce 1982 ovšem došla režimu trpělivost (mít za vzory vlasatce, kteří třískají do kytar, to tedy ne!), našel si záminku a Etc… zakázal. „Byli jsme rozjetí, všude jsme měli vyprodáno, myslím, že i ta muzika byla zajímavá, jenomže v nejlepším přišla akce proti nové vlně a my se s ní svezli. Komunisti se hlavně obávali nástupu amatérských kapel, které jim pálily do obličeje svoje nekonformní výpovědi. Tak pro začátek utnuli aspoň nejpopulárnější skupiny. Nás a Pražský výběr. A pak další. Naštěstí mi akorát přišlo třicet pět tisíc korun za prodané desky, což byly peníze na dva roky, takže jsem nemusel nastoupit nikam do práce.“ Po kolotoči koncertů ale následovalo prázdno. „Chodil jsem po hospodách a když zavřeli, šlo se ještě k nám. Byla to divoká doba.“ StB ho nechala chvíli „vydusit“ a pak mu nabídla – výměnou za pokračování kariéry – podepsat spolupráci. „A protože jsem to neudělal, čekal mě život bez budoucnosti a cesta do zapomnění.“ Vzpomínáte na nápisy Nechte zpívat Mišíka?! Naštěstí se po dvou letech pro něj situace trochu zlepšila a mohl účinkovat alespoň s kytarou. „Už mi docházely peníze a začal jsem přemýšlet o tom, že půjdu mýt okna.“ V roce 1985 už zase hrál s Etc… A pak přišel rok 1990 se jim pak splnilo něco, o čem ani nesnili. Na památném koncertě na Strahově byli předkapelou Rolling Stones!

V té době už ale musel Vladimír dělit čas dvěma. Menší díl mu zbyl na muziku, větší obětoval jako poslanec České národní rady „na oltář vlasti“. Tehdy se to od umělců očekávalo. Mandát mu vypršel za dva roky. Poté napřel všechny síly opět směrem k Etc…

Časem se ale začaly u Vladimíra prohlubovat zdravotní problémy. K potížím s astmatem, které ho provázejí již několik desetiletí, se přidala Charcotova osteoartropatie. Odvápňování dolních končetin. Na půl roku ho to připoutalo na vozík, pak chodil o berlích, dnes už se jen opírá o hůlku. Koncertovat ale nepřestal. Muzikanti z kapely sice tu a tam hrají i jinde (s Markem Ebenem), on sám si odskočí na kšeft s „Čuďákem“, i tak ale stráví půlku měsíce na jevišti.

Nejvíc ho těší, že pořád dělá to, co ho baví a doma se může opřít o chápající zázemí. „Jsem moc rád, že se máme rádi a že jsou děti zdravé. Barunka studuje HAMU, Adam se objevil jako herec v Krásce v nesnázích a v Takové normální rodince a Maťo je výtvarník. Hrál taky na kytaru s Tatabojs a Anetou Langerovou. A co se týká mě, doufám, že budu moci ještě dlouho vystupovat. Jeviště by mi chybělo.“

Vladimír Mišík na YouTube - Blue Effect - Sluneční hrob: http://jdem.cz/bvafh3

Radim Hladík (13. 12. 1946)
 

Geniální muzikant, muž s nejrychlejšími prsty, český Alvin Lee (z Ten Years After). Tak hodnotili odborníci i laici v 60. letech kytaristu Radima Hladíka. Na jevišti udivoval nejen svými sóly, ale i hraním zubama, za hlavou a všelijakými novinkami, které u nás začal používat jako první (booster – zkreslovač zvuku, zpětná vazba, kvákadlo – v roce 1967 si pořídil stejné, jako Jimi Hendrix). Premiéru měl v sedmnácti letech se skupinou Komety. Jeho prvním honorářem byl párek. „Hráli jsme pro sovětskou delegaci a předvedli kytarovou úpravu Labutího jezera.“ Do Komet ho vzali proto, že uměl hrát z not a že se naučil podle Radia Luxemboug sólo ze skladby Tel Star.
„Kytara se mi odmalička líbila, ale neměla u nás takovou rodinnou podporu, jako piáno. Táta totiž vystudoval skladbu a dirigování. Daleko později nám napsal pro Blue Effect aranžmá symfoňáku pro LP Meditace. Zpaměti! Bez klavíru! Živil se ale jako bankovní úředník.“ Větší pochopení než rodiče měl pro kytaru dědeček, který odvedl Radima do hudební školy k panu Schellingerovi (otci zpěváka Jiřího Schellingera), u něhož začal studovat klasickou hru. Když si měl později zvolit střední školu, rozhodl se pro konzervatoř. Vzali ho až na podruhé. „Bylo to fajn, ale ve druhém ročníku už jsem hrál bigbít a nějak to se studiem nešlo dohromady. Tak jsem školy nechal. To ale neznamená, že si občas nezahraju etudy nebo něco od Bacha, protože je to bezvadný na cvičení. Když nemám koncerty, neexistuje, abych to zapíchl na delší dobu. Stárnu a čím dál déle mi trvá rozhejbat prsty. Na kytaru je potřeba i fyzická síla. Tón se tvoří rukama. Po koncertě mě bolí celé tělo.“ Radim si elektrofonickou kytaru zpočátku půjčoval. „Když odešel na vojnu Jirka Kaleš, zůstala po něm v Kometách Futurama“ (na tuto československou kytaru hrál v začátcích i George Harrison z Beatles). „Po letech mi ji Jirka daroval.“ V té době si někteří muzikanti nástroje i sami vyráběli. „Jirka Kozel z Blue Effectu měl udělanou baskytaru z dveří od skříně.“

Z Komet odvedl Ota Bezloja Hladíka do Fontány. „Chviličku jsme byli Fontána, potom Pra-Be, Karkulka, se Šimkem a Grossmanem jsme se jmenovali Bivoj, až se z nás stali Matadros.“ Zásluhu na tom měl zprvu bubeník, později manažér Wilfried Jelinek (sudetský Němec odsunutý s matkou po válce z Liberce, který v 60. letech v Praze studoval). „Zařídil nám v NDR, kde žil, zapůjčení aparatury Regent a varhan Matador“ (od toho byl odvozený název skupiny). Matadors hráli ze začátku převzaté skladby. „Vlastní tvorba přišla až s Vláďou Mišíkem a Viktorem Sodomou.“ V roce 1968 přijala část souboru nabídku k účinkování v NSR v muzikálu Hair. „V září jsme tam odjeli na konkurs, pak na zkoušky a kluci se rozhodli, že tam zůstanou. Já jedinej se vrátil. Pokládal jsem za určitou zbabělost utéct před komunisty. Vždycky jsem tvrdil: Ať táhnou oni!“

Hladík se tady přidal k triu Kozel – Mišík – Vlado Čech. Vladimír Mišík vymyslel nové skupině název Special Blue Effect (později jen Blue Effect). První vystoupení měli 26. 11. 1969. Pro Radima se stala kapela životní volbou, protože s touto po letech oprášenou „značkou“ vystupuje i dnes (druhou premiéru měli v roce 2004, z původní sestavy zůstal jen on sám, zbytek tvoří mladíci). „V úvodu to byla šťastná éra, proto jsem se k ní s novou partou s chutí vrátil.“ Pak zachvátil světový bigbít rozvláčný art rock. V Blue Effectu ho prezentovali zpěváci a klávesisté Lešek Semelka a Oldřich Veselý. „Měli jsme tak dlouhé skladby, že jsme zahráli třeba jen dvě za večer. K našemu „klávesovému období“ se částečně vrátíme na novém live DVD, které právě začínáme točit. Skladby tam ale zazní ve zkrácené a kytarové podobě. A tím s minulostí definitivně skončím!“ Radim Hladík má za sebou také velmi šťastnou jazzrockovou spolupráci s JOČR, z níž vzešla alba Nová syntéza. „Francouzská kapela One T si z jedné skladby z Nové syntézy koupila samply, udělala z nich CD, a to oběhlo celý svět. Ta skladba bude také na novém DVD.“

Za znovuzrozením Blue Effectu stála nabídka: Nechcete účinkovat před Nazareth? „Potkali jsme se s nimi v Noci s Andělem, kde jsme si dohromady zahráli a pak jsme odjeli dva tři koncerty. Předtím jsem nehrál bigbít patnáct let! Měl jsem akustické období s Jardou Hutkou a Dášou Andrtovou. Samozřejmě mi to chybělo, ale čekal jsem, až najdu dobrý lidi. Rozhodl jsem se, že nebudu dělat s vrstevníky, protože nám už chybí energie. S mladejma mě to baví. Všechno si říkáme na rovinu, všichni máme stejný honorář, před kšeftem i po kšeftě s nimi tahám z jeviště reprobedny… Věnujeme tomu všichni stejně, a v tom je to čistý.“

Jak Matadors, tak Blue Effect byly skvělé skupiny, které snesly srovnání se zahraničními. „Po roce 1969 jsme měli být v Anglii předkapelou Jethro Tull.“ Šanci ukázat se světu jim pokazil Pragokoncert, který neodpověděl na žádost o volné termíny.

Jako určitou satisfakci může Radim Hladík cítit, že byl jako první instrumentalista uveden do Síně slávy Akademie populární hudby. Kromě toho získal Anděla 2008 za  DVD Live & Life, Matadors a Blue Effectu.

„Co se týká profesního a rodinného života, nijak je nedělím. Od roku 1968 jsem šťastně ženatý, mám syna (filmový zvukař, který získal čtyři České lvy), dceru (pracuje v Hladíkově rodinné agentuře) a zatím tři vnoučata (7, 4 a 3 roky)... Snad jediné, co mě trochu štve, je výše mého důchodu. Člověk pětačtyřicet let tvrdě pracuje, nekrade na daních a pak mu přidělí devět tisíc sto korun. Takže už vím, že budu muset hrát do smrti. Ještě víc mi ale vadí, že je to asi třetina toho, co má bývalý prokurátor Vaš, který posílal v 50. letech lidi na šibenici! Ten má snad dokonce víc než Karel Gott!“

Instrumentálka Čajovna se hraje na českých rádiích dodnes: http://jdem.cz/bvafg5

Viktor Sodoma  (5. 7. 1945)

Rodiče Viktora Sodomy jsou považováni za průkopníky rock and rollu v Čechách. „Táta pracoval v Propagační tvorbě s Jiřím Suchým, a protože poslouchali stejnou hudbu, sblížilo je to a založili Akord klub.“ Otec (jmenoval se František, ale maminka mu říkala Viktore) hrál na kytaru, matka Vlasta zpívala a Jiří Suchý se potýkal s kontrabasem, který mu Sodoma koupil. „Účinkovali v Redutě, kde měla Propagační tvorba závodní klub, zkoušeli u nás v kuchyni.“

Viktor junior chtěl být výtvarníkem. „Na UMPRUM mě nevzali, tak jsem šel studovat do Bechyně keramickou školu. A teprve tam mě chytla muzika. Poslouchali jsme Radio Luxembourg a hned druhý den jsme ty písničky zkoušeli hrát. V altánku. Chodil tam i Karel Kryl, s nímž jsme hráli nejen na kytary a ping pong, ale především byl mým mazákem. My, bažanti, jsme museli mazákům sloužit, tak jsme se jednou naštvali a vyzvali je na pěstní souboj. Vybrali dva nejmenší – Kryla a mě. Vzal jsem si kožené rukavice na lyže, Karel si půjčil pletené a za chvilku jsem měl od úderů potrhaný obličej. Souboj skončil nerozhodně“(smích).

Sodomovi staršímu se synovo muzicírování líbilo, tak ho přihlásil na soutěž Hledáme nové zpěváky. „Vybral jsem si vyřvávačku od Little Richarda Lucille. Profesor Gleich z Národního divadla, který byl v porotě, mě varoval: „S takovýmhle zpěvem přijdete do roka o hlas.“ V semifinále mě doprovázel na kytaru Láďa Štaidl a na basu Pavel Chrastina, kteří byli tehdy v Semaforu. Vyhrál jsem. Ve finále jsem se umístil druhý za Helenou Vondráčkovou.“ Díky soutěži dostal Viktor nabídku účinkovat s big bandem Zdeňka Bartáka na čajích. Kromě toho vystupoval v klubu Olympik, kde pořádal Šimek s Grossmanem pravidelné přehlídky talentů. „Oba byli tehdy na vojně v Praze Ruzyni a Šimek mi navrhl, že mě tam taky dostane, ať to mám za sebou.“ Povedlo se. „Na štábu vojenského útvaru byl nakonec Grossman hlavním písařem a já pomocným.“ Na vojně založila dvojice Š+G divadlo Voj, kde Viktor zpíval. Kromě toho účinkoval „venku“ se skupinou Mefisto. „A zahrál jsem si ve filmu Každý mladý muž, který režíroval Pavel Juráček. Hrál v něm mimo jiné Jaromír Hanzlík, Pavel Landovský, Václav Havel, my jsme tam s Mefistem představovali vojenskou kapelu.“

Po vojně zamířil do ambiciózního Flamenga, kde už byl Petr Novák, kterému se rozpadla jeho skupina George and Beathovens. „S Petrem jsme chtěli utvořit pěvecké duo. Zbyla z toho jen písnička Black Is Black, kterou jsme společně nahráli.“
Jenomže v roce 1966 Sodomu uchvátil koncert úplně jiné kapely, která právě přijela z NDR s novou aparaturou a varhanami. Matadors. „A pak jsem dostal na silvestrovském mejdanu, kam mě pozval Pavel Sedláček, od téhle báječné kapely lano. Ota Bezloja říkal, že Mišík jde na vojnu a že chtějí dělat rhytm and blues. Manažérem byl Němec Wilfried Jelinek, který v Praze studoval. Právě on jim zařídil na tu dobu tak skvělou aparaturu a kontakty do Německa.“
Pro český bigbít tenkrát došlo k další zajímavé události, ačkoli tak zprvu nepůsobila. Ve Strašnicích byl založen New Club. „Měli jsme tam zkušebnu společně s Olympikem, Flamengem a Rebels. Scházeli jsme se vždycky po kšeftě a až do rána jsme dohromady jamovali. Vznikla konfrontace, která se ukázala jako velice užitečná, protože všechny ty kapely šly úrovní rázem nahoru. Dřeli jsme, až se z nás kouřilo.“ Matadors se začali věnovat i vlastní tvorbě. Vzpomeňme například píseň Get Down From The Tree, která vyšla později dokonce v USA na sampleru Nuggets II: Original Artyfacts from the British Empire and Beyond, 1964–1969. Byly na něm i slavné kapely The Birds, Small Faces, Status Quo a originální interpreti písně Black Is Black – Los Bravos. „Get Down… i Black Is Black zpívám dodnes.“ Matadors pak ještě natočili pro Artii LP a na podzim 1968 se museli rozhodnout, jestli budou doprovázet v Německu muzikál Hair. Část kapela souhlasila. Pro zpěváka tam místo nebylo. Na Matadors má ale Viktor Sodoma ty nejkrásnější vzpomínky. Ačkoliv, také jednu nepříjemnou. „Měli jsme šňůru na východním Slovensku a nějací kluci nám nabídl, že nás zavezou na Zemplínskou Šíravu. Tak jsem s nimi jel a oni mi dali ochutnat lavorovicu. Vypil jsem dvě štamprle a přestal jsem vidět. Trvalo to dva dny. Už bych to nechtěl zažít.“

Po tříměsíční epizodě v Apollo beatu založil počátkem roku 1969 Václav Zahradník seskupení Sodoma a Gomora, což byl pro Viktora definitivní krok směrem od bigbítu. Kromě něj tam zpívala i Hana Zagorová a Jiří Štědroň. Po dvou letech vyslyšel Viktor Sodoma hlas Františka Ringo Čecha, který ho zlákal do své kapely Shut Up! Zrodily se největší Sodomovy hity. Parní stroj, Papoušek kakadu, Tygr z Indie. Bubble gumovou vlnu ale po čase vystřídal hard rock a Viktorovo místo zaujal Jiří Schellinger.

„No a pak jsem měl průšvih s policií a následoval zákaz činnosti, čímž vlastně moje kariéra skončila.“ Na ulici ale nezůstal. Kamarád Miloslav Šimek ho vzal do Semaforu (1975). „Byla tam sranda a úžasná parta. Nárožný, Sobota, Bobek, dvojice Paleček – Janík, Jana Robová.“

Počátkem 80. let domluvila Viktorova manželka Eva, která jezdila jako tanečnice se zpěvákem Richardem Adamem do Itálie, s tamní manažérkou, že vytvoří pořad, ve kterém by její muž – zatímco se tanečnice převlékají – zpíval. Byl to nápad na deset let.

„A pak přišla 90. léta, začala privatizace, pořídili jsme si v Roztokách cukrárnu a penzion, jenže nám povodeň všechno zničila. Zařídili jsme si aspoň restauraci, ale to už není ono. Teď dcera přemýšlí, že ji buď prodá, nebo na jejím místě otevře školku s výukou cizích jazyků.“

Viktor je už pár let v důchodu a těší se ze svých čtyř vnoučat (od pěti do osmnácti let). A samozřejmě pořád zpívá. S George and Beathovens, Cadillakem Pavla Sedláčka i jen tak sám. „Předloni dal dohromady Honza Obermayer projekt Matadors Memory.“ Vzniklo DVD Live & Life – Blue Effect, Matadors, Radim Hladík, které bylo oceněno Andělem za rok 2008. „Uskutečnilo se i úspěšné turné. Když jsme hráli v Lucerna music baru, nacpalo se tam snad tisíc lidí a dvě stě jich ještě zůstalo venku. Byl to zážitek. Jsem rád, že tenhle unikátní projekt nekončí a že se ta muzika líbí i po letech.“ 

Viktor Sodoma na YouTube - Matadors: Hate Everything Except Of Hattered (všimněte si i Radima Hladíka, hrajícího občas na kytaru zubama, což byla parádní disciplína ďábelského Jimiho Hendrixe): http://jdem.cz/bvafj3 

Článek vyšel v roce 2009 v dnes už neexistujícím časopisu 55+
2CD BEATLINE: MAPA BIGBÍTU LET 1967 – 1969 vychází 29. ledna 2015 u Supraphonu

A ještě úspěšní Češi v cizině

V roce 1989 natočil Jan Hammer videoklip k písni Too Much to Lose, ve kterém hrají mimo něj i DAVID GILMOUR ze skupiny Pink Floyd, RINGO STARR a JEFF BECK. Chcete-li klip vidět, klikněte na: http://jdem.cz/bvafd2. NENECHTE SI HO UJÍT, STOJÍ ZA TO!

Jako další kousek vám nabízím live video s VAN HALENEM: http://jdem.cz/bvagf2

TV seriál MIAMI VICE (v němž se Hammer i objevil v několikavteřinovém záběru, jako padouch - což je videu zaznamenáno): http://jdem.cz/bvagg2A ještě slavné Crockett´s Theme z MIAMI VICE, za něž získal Grammy a první místo v US TOP 40, což se podařilo instrumentální skladbě teprve podruhé v historii (poprvé to dokázal v 50. letech Henry Mancini): http://jdem.cz/bvagk6

Video z koncertu Wheather Report v roce 1971: http://jdem.cz/bvaff3Joe Zawinul (kb), Wayne Shorter (sax), Miroslav Vitous (bass), Dom Um Romao (percussion), Eje Thelin (trombone), John Surman (bass clarinet), Alan Skidmore (flute), Alphonse Mouzon (drums)

A ještě největší hit Wheather Reportu Bridland z roku 1978, kdy už místo Mirka Vitouše hrál v kapele jiný geniální basista - Jaco Pastorius: http://jdem.cz/bvant7  

Video Kralovy písně Pumpin for Jill (hudba: Ivan Kral, slova: Iggy Pop): http://jdem.cz/bvafp3A ještě verze Iggyho Popa: http://jdem.cz/bvagu6