Notorický průšvihář
Po válce jste chodil do školy pro děti válečných sirotků v Poděbradech. Na jedné straně tam byl skutečný sirotek Miloš Forman, na druhé Václav Havel, který ovšem rodiče měl. Jak to?
Kromě sirotků tam byly děti rodičů, kteří si s nimi nevěděli rady. Já jsem byl po válce pytlák, měl jsem pět honicích psů a pistoli… U nás ve Mstěticích se zastavil na útěku před ruskou armádou německý obrněný vlak, takže dál k Američanům utíkali už pěšky. Ten vlak tam zůstal a my jsme si tam hráli. Našli jsme bazuky, protiletadlová čtyřčata, pistole. Měl jsem několik pistolí a jednu velkou, americkou – to mi bylo dvanáct – která měla dřevěné pouzdro, takže když se na pistoli nasadilo, vznikla z ní krátká puška. Po té se mi do dneška stýská. Toulal jsem se po nocích. Jednou jsem nepřišel domů deset dní, a když jsem dorazil domů, stál za dveřmi sbalený kufr a otec řekl: „Jdeš do internátu.“ To byl konec mého dětství. Přijel jsem do Poděbrad, škola byla na zámku, prošel jsem bránou a vidím, jak tam hrajou kluci na nádvoří fotbal. A na toho největšího volali Jamesi (čteno jamesi). Jmenoval se Miloš Forman, byl z nich největší a okamžitě mi byl nesympatickej, protože byl na svůj věk buran. Nesympatický mi na něm byly hlavně jeho velitelský sklony. Já jsem byl nezávislej. Ve škole byl rituál, že každý den vyvěsili na tabuli seznam žáků, a dostávali jsme body za to, jak jsme si ustlali postel, jestli máme čistý nehty, jak jsme zvládli úkoly a jak jsme se chovali ve třídě. Miloš byl vždycky mezi prvními třemi a já mezi posledními.
Taky tam byli bratři Mašínové. Ještě o nich chcete natočit film?
Chci. Dva roky jsem měl postel vedle Pepíka, a abychom nemuseli chodit na rozcvičku, zastlali jsme se do postele. A protože jsme byli hubení, nikdy nás neobjevili. Jednou jsme čekali na nádvoří a někdo si vymyslel pitomou hru, kdo dýl vydrží držet proti zdi hlavou čepici z uniformy. A protože Miloš vždycky ve všem vyhrál, řekl jsem si, že tentokrát nevyhraje. Zbyli jsme už jen my dva, stáli jsme proti sobě, bavili se spolu snad dvě hodiny, až nás od té zdi odtrhli. Už ani nevím, kdo vyhrál, každopádně ta soutěž na Miloše zapůsobila, a od tý doby jsme se kamarádili. Bojovali jsme v šachách, tenise, ping pongu, v atletice. Dodnes, když k němu přijedu, už vytahuje kulečník nebo šachovnici.
Školu po osmačtyřicátém roce zrušili…
Někdy v roce 1949 nebo 1950 ji zrušili jako hnízdo buržoasních elementů. Václav Havel tam měl přezdívku Chrobák, protože byl od přírody neohrabanej, ale vždycky se do všeho hrnul. Děti jsou často krutý a tak starší kluci, když profesoři večer zhasli, rozdali boxerské rukavice a Havla dali schválně dohromady s o dvě hlavy větším klukem. Havel z toho ale neucukl, nikdy nebrečel. Pamatuju si, jak měl krvavej nos. Vždycky měl taky takovej zvláštní, zvědavej úsměv. Od tý doby se nezměnil. Vždycky měl v krvi statečnost a pozitivní přístup.
Byl jste notorický průšvihář. Vyhodili vás ze tří gymnázií, pak jste zfalšoval životopis a díky tomu se dostal na FAMU, odkud vás po třech letech – když na to přišli – nakonec taky vyhodili…
Vyhozenej jsem byl celkem osmkrát. Počítal jsem to. Z Poděbrad mě vyrazili, že jsem to tam sabotoval. Do tý doby jsem byl volný pták a najednou jsem byl v pevnosti, která měla tři metry tlusté zdi a malá okna, u kterých jsem prostál dny a koukal se na Labe a louky, kam jsem nesměl. Ale k něčemu byla ta škola dobrá. Člověk se naučil, jak přežít v tvrdém kolektivu.
V roce 1957 vás vyhodili z FAMU, nesměl jste pracovat u filmu a šel jste do výroby.
Ve výrobě jsem pracoval předtím, když mě vyhodili tři měsíce před maturitou z gymnázia, jako třídního nepřítele. To bylo v Martině, kam se matka provdala. Byl jsem předseda třídy, jenže přišel nový ředitel, jmenoval se Jamriška, a dal si závazek, očistit školu od třídních nepřátel. Bylo mu asi dvaatřicet. Skončil jsem v nějaké soustružně v Martině a jednou za mnou přišel chlap, objal mě a povídá: „Ivánku, nezlob se na mě, předsedou komise, která tě vyhodila, byl můj syn,“ a omluvil se mi za něj. Taková byla tehdy doba. Rodiče si s dětmi a sourozenci nedůvěřovali.
Pokračování článku najdete na: http://jdem.cz/cab5u3
Vašek Vašák
Tragicky vykoupená genialita
Životopisný román Já, Vincent je strhující a poctivé dílo. Spisovatel, scenárista a herec Jiří Žák ho „vyseděl“ mnohaletým studiem reálií, malířovými dopisy i událostmi, které postavil van Goghovi život do cesty.
Vašek Vašák
Taxmeni 50 let
Původně hráli něco mezi bluegrassem a folkem, pak moderní i military country. Od okamžiku, kdy se sešli poprvé, uplynulo padesát let!
Vašek Vašák
Lustig znamená veselý
Hana Hnátová, sestra spisovatele Arnošta Lustiga, přežila Terezín, Osvětim i Mauthausen a dnes, ač téměř pětadevadesátiletá, o svých zážitcích vypráví.
Vašek Vašák
S nemocí se nebojuje
Petru Hanáčkovi oznámili lékaři, že má rakovinu. Bylo mu pětačtyřicet let. On však odmítl devastující operaci, a za pomoci své manželky Martiny se rozhodl vyléčit se.
Vašek Vašák
Fanoušci musejí být šílení
S Tour de France mám trochu problém. Na jedné straně obdivuju umění jezdců, na druhé straně moc nevěřím, že ho dosahují bez podpůrných prostředků. Nejvíc mě ale irituje chování diváků a nechápu, proč ho pořadatelé tolerují.
Vašek Vašák
Cesta k čisté přírodní kráse
Pokud chcete spatřit skutečnou přírodní krásu, podívejte se na polodrahokamy. Anebo si pořiďte nádhernou knihu Acháty Barrandienu, která vás s nimi seznámí.
Vašek Vašák
Sto let velkého klauna
Miroslavu Horníčkovi se zdáli klauni svým uměním nedostižní. Já si však myslím, že sám byl jedním z největších. Letos uplyne sto let od jeho narození.
Vašek Vašák
Karlínský masopust 2018
U nás v Karlíně se toho děje hodně a masopust už tu má dokonce tradici. Přesvědčte se, jak ho slaví Pražáci.
Vašek Vašák
Komedianti jsou jako „jézeďáci“
Ivan Mládek je nejen muzikant a komik, ale i absolvent strojní průmyslovky a inženýr ekonomie. A rád mluví (vážně) do politiky.
Vašek Vašák
Ty jo, to je Janda!
Jiřina Anna Jandová (28) není jen dcera Dalibora Jandy, ale i zpěvačka, která má na svém kontě tři alba. Povídali jsme si nejen o hudbě. Snažil jsem se také přijít na to, jaká vlastně je, což mě u každého zajímá.
Vašek Vašák
Vyhladovět, řekl Brežněv!
Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund se poznali na Vysoké škole obchodní. Rok po jejím absolvování už spolu odjížděli na svou první velkou výpravu. 22. dubna 2017 v 9.30 se koná oslava této cesty, od níž právě uplynulo 70 let!
Vašek Vašák
O venkově, dětech a vších
S Davidem Kollerem jsme dlouhodobí kolegové a někdejší sousedé. Mám pocit, že se dodnes rádi vidíme. Proto jsme ani v rozhovoru nepředstírali vykání.
Vašek Vašák
Není sport, jako sport
Je jedno, jaký sport děláte. Pokud ho děláte vrcholově, trénink vás bolí stejně, ať se věnujete takzvaně „malému“, či „velkému“. Také radost z medaile máte stejnou. Ale...
Vašek Vašák
Karlínský masopust
Lidi se rádi pitvoří, pomalovávají a oblékají do kostýmů někoho, kým nejsou. To nemyslím pejorativně. Prostě je to baví. Ideální je k tomu slavnost masopustu, která leckde ožívá. Třeba v Praze Karlíně.
Vašek Vašák
Ejhle pražský prabulvár
Skvělý Formanův film Amadeus má jednu vadu: pomohl rozšířit fámu o „vzpouře génia průměrnosti“. Salieri však nebyl ani špatný skladatel, ani nebyl zodpovědný za Mozartovu smrt. On byl oběť.
Vašek Vašák
Šťastná (a slušná) to žena
Sedmnáctého ledna by se dožila sedmaosmdesáti let MUDr. Jaroslava Moserová - žena mnoha zájmů i profesí, která za sebou zanechala nesmazatelnou stopu. Posuďte sami.
Vašek Vašák
Čerti, z nichž jde strach
Zatím, co u nás odměňuje Mikuláš za dobré skutky, salcburští krampusové se zaměřují spíše na prohřešky. Proto vzbuzují strach. Nejen u dětí, ale i u dospělých.
Vašek Vašák
Česká Tina Turner
Pro mě je Věra Špinarová zpěvačkou s nejkrásnějším hlasem u nás.Tím spíš mě těší, že jsem jí mohl napsat několik písní a jednu z nich zpívá nepřetržitě třicet let. 23. prosince se dožívá půlkulatin, takže Věrko, všechno nejlepší.
Vašek Vašák
A zase ty koledy!
Před lety jsem dostal zakázku upravit dvacet českých, moravských, slezských a slovenských koled a vytvořit z nich album. Tehdy jsem je poznal více do hloubky a zamiloval jsem si je, což trvá dodnes.
Vašek Vašák
Už jste viděli fatu morganu?
Zabírá více než čtvrtinu Afriky, má skoro stejnou plochu, jako USA nebo Čína a je zřetelně viditelná z vesmíru. Sahara.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 90
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1232x