Ewa Farna o tvrdé ruce

Ewa Farna je talentovaná zpěvačka, která se zapsala do povědomí lidí už jako třináctiletá. Od té doby obsazuje přední příčky Českého slavíka. Každopádně jsem přesvědčen, že je to fajn slečna. 

Poprvé jsem s vámi dělal rozhovor, když jste ještě nosila rovnátka.

Ty jsem měla do patnácti (úsměv).

Mojí dceru z rovnátek bolely dásně. Vás taky?

Občas mě tlačily, ale zase víte, že to děláte pro sebe. Já jsem měla hrozné zuby, takže jsem rovnátka potřebovala a tím se mi z nich nechtěně stala image. Do dneška mě s nimi lidi spojují. Zažívala jsem milé situace. Přišli cizí rodiče a děkovali mi, že je jejich dcera nechtěla, a když mě s nimi viděla, tak změnila názor a teď je na ně pyšná.

Jak to probíhalo, když vás vozil tatínek do osmnácti let na každé vystoupení?

Čekal na mě v autě a telefonoval si s mamkou. Nebo se šel kouknout na koncert a zapisoval si připomínky. Vlastně to ale bylo hrozně hezký. Byl to takový táta, který se stará a myslí to se mnou dobře. Dal stranou veškeré povinnosti, svoji firmu a věnoval se - jako celá rodina - své dceři a podporoval její sny, protože holčičce se zachtělo zpívat (úsměv). Jezdil se mnou po celé republice.

A když koncert skončil?

V momentě, kdy jsem sestoupila z pódia, už jsem měla v esemesce připomínky ke koncertu a informaci, že mám deset minut na oddych, patnáct minut na autogramiádu, pak se mám sbalit a jedeme, protože druhý den musím do školy.

Rozjela jste to, když s vámi tatínek poprvé nejel?

Chovala jsem se stejně. Ostatně, v osmnácti se mnou jezdil manažer Lešek Wronka, kterého táta znal a poskytl mu přesné instrukce. Přísný režim není úplně špatný. Vemte si, že už ve třinácti letech vyděláváte peníze a zažíváte situace, kdy někdo pod pódiem křičí, že vás má rád, takže abyste z toho nezblbnula, je tvrdá ruka potřeba. Jsem za ni vděčná.

Dávali vám rodiče peníze, které jste si vydělala?

Ne a ani jsem je nechtěla. Když jsem pak dostala v osmnácti letech od nich obálku s přístupem k účtu, vrátila jsem ji.

Jste šetřivá?

Nejsem šetřivá v tom smyslu, že bych nešla pro máslo do tohohle obchodu, když ho mají v tamtom levnější. To neřeším. Nemám problém zaplatit za dobré jídlo a dobré víno. Nebo za cédéčka. Chodím také do kina a filmy si kupuju na itune. Nestahuju je zadarmo. Chápu, že lidi v mém věku, kteří studují, nemají na to, utratit třikrát týdně tři stovky, ale když už si mohu dovolit podporovat umění, dělám to ráda. Že bych ovšem jela na dovolenou, ubytovala se v nejdražším hotelu a musela pít víno za tisíc korun, nebo si koupila ferrari, to určitě ne.

Snaží se vám rodiče mluvit do života?

Jen když je o to poprosím. Mám ideální rodiče. Pokud potřebuju, poradí mi, a nejsou na mě naštvaní, když je jejich názor jiný, než můj. Dostala jsem třeba nabídku natočit hymnu na mistrovství světa v házené v Kataru. Taťka ale ten projekt zpochybňoval a bál se mě tam pustit. Já jsem se ale rozhodla to zkusit a ukázalo se, že to nebyl podvod. Mám odtamtud skvělé zážitky a jsem ráda, že jsem do toho šla. Byli tam zpěváci z celé Evropy.

Zpívala jste někdy hymnu na stadionu?

V Liberci na hokeji a v Třinci, když vyhráli ligu, protože jsem chodila na hokej a oni si mě tam všimli.

Škoda, že jste na mistrovství Evropy ve fotbale nezpívala českou i polskou hymnu, když jsme hráli proti sobě.

Měla jsem tam ve fanzóně koncert pro asi pro deset tisíc lidí.

Ptali se, komu fandíte?

Samozřejmě. Všichni.

A komu jste v zápase Česko – Polsko držela palce?

Normálně fandím oběma, ale když hrají spolu, jsem na polské straně. Akorát se mi nelíbí, že se někteří polští fanoušci perou. Jsem spíš pro slušné chování než pro národnostní výlevy.

Sportujete?

Závodně jsem lyžovala a vždycky minimálně jednou ročně jedeme na hory.

Chodíte denně do posilovny?

Spíš týdně (smích). Cvičím s trenérkou kvůli kondici, kterou potřebuju, když poskakuju po jevišti. Sama bych se k tomu nedonutila. Na to nemám vůli. Jo a tuhle jsme si byli s mým milým zahrát před koncertem tenis, kterému jsem se kdysi věnovala a jeho baví. Tenis je fajn. Je to i společenská záležitost.

Jak už jste s vaším kytaristou Martinem Chobotem dlouho?

Známe se osm let z kapely a tři roky spolu žijeme. Nejdřív jsme byli kamarádi, pak nejlepší kamarádi a potom víc než nejlepší kamarádi (smích). Takhle jsme se k sobě přibližovali.

Jaké máte společné zájmy?

Hudbu a film. A pokud něco vytvoříme, hned se ptáme na názor toho druhého. Taky spolu jezdíme na lyže a snowboard, ačkoli hory jsou u nás akce pro celou rodinu. Ale kromě společných zájmů se snažíme hledat každý i svoje, protože potřebujeme mít chvilku pro sebe. Martin mě třeba lákal na golf, který začal hrát, ale já z důvodů, které jsem zmínila, chodím v té době radši tančit.

Vaříte mu?

Vaříme naopak spolu. Pokud má přijít návštěva, společně řešíme, co uděláme. Například on maso a já přílohu. Nebo naopak. Je to super.

Co vás v nejbližší době čeká?

Jedenáctého listopadu si nadělím koncert k deseti letům na scéně. Bude ve Foru Karlín a máte se na co těšit.