Středa 20. ledna 2021, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 20. ledna 2021 Ilona

Uznat chyby a omluvit se

24. 10. 2016 13:39:55
V roce 1991 se Eliška Hašková Coolidge vrátila z emigrace v USA a vyučovala u nás etiketu na diplomatické akademii. Etiketou (zvláště ve spojení s etikou) se zabývá dodnes.






Etiketa vyjadřuje respekt k těm, s nimiž se setkáváme

V roce 1991 přijela Eliška Hašková Coolidge po čtyřiceti letech do své staré vlasti. Vždycky byla hrdá na to, že je Češka. Trochu očekávala, že bude prezident Havel (kterého - když byl v roce 1968 na návštěvě USA - pozvala do Bílého domu) stát o její cenné zkušenosti a kontakty, leč nestalo se tak. „Mrzelo mě to, ale nikam jsem se necpala. Tak mě to učila babička.“

Gentleman se chová vlídně i k těm, které nepotřebuje

V Československu našla morálně zdevastovanou společnost. „Paradoxně to vidím víc teď, než na začátku. Proto mě napadlo téma etika do základních škol. Musí se začít u dětí, jinak se nic nezmění. Inspirovala jsem pro ně napsání knihy Draka je lépe pozdravit, v níž je víc etiky než etikety. Hovořím o ní i v kurzech pro dospělé. Je sice dobré vědět, jak držet vidličku, ale důležitější je, proč se to dělá. Pravá etiketa není svázanost do nějakých pravidel, ale přirozenost, protože vychází zevnitř a vyjadřuje respekt k těm, s nimiž se setkáváme. Tady si někteří lidé myslí, že když mají miliony a trošinku se naučili oblékat, že se z nich stali gentlemani. Ale gentleman je člověk, který umí jednat s číšníkem, stejně jako s guvernérem banky. Ne někdo, kdo se chová jako hulvát k lidem, ke kterým ‚nepotřebuje‘ být vlídný a slušný.“

Nejsme děti, buďme zodpovědní

Velice ji také mrzí nezdravá touha některých politiků po penězích. „Nevím, jestli si to na začátku uvědomují, ale když si ukrojí pro sebe z každé veřejné zakázky, jsou pak už navždy někomu zavázáni.“ Na druhou stranu naši nezralost svým způsobem chápe a omlouvá. „Nemůžeme je ale šmahem odsoudit. Když postavíme dítě, které nikdy nemělo kousek sladkého, do obchodu s čokoládou, také bude chtít urvat všechno. Musíme si konečně uvědomit, že nejsme děti. Že už jsme dospělí. Svoboda s sebou přináší ohromnou zodpovědnost. Buďme tedy zodpovědní.“

Vždycky si přeju, aby zvítězili čestní lidé

V roce 2006 se Eliška rozhodla pomoci zásadním způsobem a kandidovala jako nestranička za ODS do senátu. Po vítězství v prvním kole nakonec těsně nepostoupila. Na otázku, jestli při volbách trne, zdali vyhraje levice, nebo pravice, odpovídá: „Vždycky si přeju, aby zvítězili čestní lidé. Musíme o tom takhle přemýšlet, protože tady panuje ohromná krize důvěry. Měli bychom stavět na hodnotách, dobrých příkladech a na lidech, kteří našemu státu přejí. A taky je důležité nezříkat se ani kousíčku svobody za nějakou jistotu.“

Krach v manželství mě zaskočil

V průběhu let, kdy sem Eliška Hašková Coolidge jezdila, se jí začalo hroutit manželství (mimochodem, pan Coolidge je přímým potomkem třetího amerického prezidenta Thomase Jeffersona). „Udělala jsem kdysi chybu, když jsem souhlasila, že se bude starat o finance a já o vše ostatní. V době, kdy jsem ještě žila s tatínkem, se u nás o penězích nemluvilo. Pokud jsem studovala, museli jsme žít úsporně. Když jsem si pak začala vydělávat, měla jsem jen malou mzdu a platila z ní auto. Ale těšilo mě, že bydlím doma a nemusím utrácet za byt. Rozhodně jsem nebyla zhýčkaná. A potom jsem si vzala v pětatřiceti úspěšného bankéře – alespoň dvacet let byl úspěšný – a když jím přestal být, nechal nás s dcerou bez střechy nad hlavou. Dávala jsem si sice stranou důchod, ale velké úspory jsem neměla. Zaskočilo mě to a dodnes mě to pronásleduje.

Štěstí přichází, když rozdáváte radost

Musela jsem začít úplně od piky. Nebylo to jednoduché, protože jsem tady nikoho neznala. V Americe jsem měla dceru, která studovala, sem jsem převezla umírajícího tatínka, měla jsem co dělat, abych se udržela. Teď je to přece jenom nadějnější. Na druhou stranu - jenom peníze vám štěstí nepřinesou. Kdosi moudrý řekl, že štěstí přichází, když rozdáváte radost. Pokud děláte něco pro jiné, je to jako když rozstřikujete parfém. Vždycky z něho na vašich rukách něco zůstane.“

Eliščina dcera Alexandra už dostudovala. „Dělala na Georgetownu politiku a ekonomiku. Jako kdysi já. Víc se ale zaměřila na ekonomickou sféru. Nějaký čas byla na stáži u GP Morgan, pak ještě vystudovala v Insead, poblíž francouzského města Fontainebleau, titul MBA. To je velice prestižní škola. Potom se vrátila do New Yorku a teď je viceprezidentkou pro marketing ve fondu, který investuje do projektů alternativní energie. Kromě toho založila před lety s přítelkyní nadaci, zabývající se vzděláváním dětí v Afghánistánu. Postavili tam školu, kterou prošlo čtyři sta žáků.“

Nejhorší je závist, která nás rozděluje

Připravovat mladé české diplomaty na zahraniční mise brala Eliška Hašková Coolidge jako své poslání. Výuka na diplomatické akademii je však pro ni dnes už uzavřenou kapitolou. „Protože mám ale ráda Milenu Vicenovou (stálou představitelku České republiky v EU), zúčastnila jsem se slavnostního zahájení našeho předsednictví v Evropské unii. A přitom jsem zjistila, že mnoho mladých, kteří pro ni pracují, jsem učila. Bylo až dojemné, když se mi svěřovali: ‚Jestliže se někdo nevhodně oblékne, vždycky si řekneme, co by tomu asi říkala paní Eliška.‘ Pak mě pozvali do fajn podniku na oběd, strávili jsme celou neděli při červeném víně a úžasně jsme se bavili. Bylo to pro mě pohlazení duše. Jsem ráda, že jsem dodržela slovo, které jsem dala babičce – že až se sem jednou vrátím, budu se snažit pro tuhle zemi aspoň něco malého udělat.“

Pokud člověk ukáže, že má svědomí, musíme mu odpustit

Eliška je přísná, ale současně velkorysá žena. Dokonce i v otázkách, které společnost vidí černobíle vybízí k odpuštění. „Tady je tolik vzácných lidí, kteří mohou našemu národu prospět. Nejhorší je závist, která nás rozděluje. Lidi si neuvědomují, jak je těžké se ve světě v čemkoli prosadit. Co tomu všechno musí předcházet. Vzdělání, praxe, zkušenosti, štěstí. Vemte si třeba Jana Mühlfeita. Nedávno jsem se z Lidových novin dozvěděla, že spolupracoval s StB. Pokud ale člověk ukáže, že má svědomí a je mu něčeho líto, musíme mu odpustit, jinak jsme sami proti sobě. Jan Mühlfeit se velice horlivě snaží, aby tady vítězila etika a při všech svých přednáškách, kterých jsem se zúčastnila, pořád dokola opakuje: ‚Úspěch nejsou jen peníze.‘ Někdo z publika se ho jednou zeptal, jak se mohl Čech dostat na takovou pozici v Microsoftu a on odpověděl: ‚Přes chyby, které jsem udělal, které jsem uznal, omluvil se za ně a nikdy už jsem se jich znova nedopustil.‘ Kolik lidí u nás umí přiznat chybu?!

Demokracii si nelze plést s anarchií

Je špatné jen tak někoho odsoudit. Rozlišujme mezi těmi, jenž pro národ za těch dvacet let něco udělali a těmi, kteří dále kradou. To nás odpoutá od minulosti. Chápu, když někomu předchozí režim uzmul kus života, že zatrpkl, ale měl by se nad to umět povznést. Trpkostí škodí jen sám sobě.“

Když mluví Eliška Hašková Coolidge jedním dechem o demokracii a osobní odpovědnosti, ví, o čem hovoří. Má s tím větší zkušenosti než většina z nás. „Jestli někdo chápe demokracii tak, že si může dělat, co chce, tak si ji plete s anarchií.“ S tím lze jen souhlasit.

Eliška Hašková Coolidge byla v roce 2003 oceněna titulem Významná Češka ve světě.

Článek vznikl v roce 2009 pro ekonomický časopis FINMAG, nestačil však vyjít, poněvadž časopis zanikl. Mně však přijde, že témata, o nichž Eliška Hašková Coolidge hovoří, jsou platná i dnes.

Pokračování najdete na mém blogu na Lidovkách http://jdem.cz/chwpw2

Autor: Vašek Vašák | pondělí 24.10.2016 13:39 | karma článku: 26.25 | přečteno: 1076x

Další články blogera

Vašek Vašák

Tragicky vykoupená genialita

Životopisný román Já, Vincent je strhující a poctivé dílo. Spisovatel, scenárista a herec Jiří Žák ho „vyseděl“ mnohaletým studiem reálií, malířovými dopisy i událostmi, které postavil van Goghovi život do cesty.

8.12.2020 v 15:57 | Karma článku: 10.46 | Přečteno: 255 | Diskuse

Vašek Vašák

Taxmeni 50 let

Původně hráli něco mezi bluegrassem a folkem, pak moderní i military country. Od okamžiku, kdy se sešli poprvé, uplynulo padesát let!

12.8.2020 v 8:55 | Karma článku: 17.61 | Přečteno: 350 |

Vašek Vašák

Lustig znamená veselý

Hana Hnátová, sestra spisovatele Arnošta Lustiga, přežila Terezín, Osvětim i Mauthausen a dnes, ač téměř pětadevadesátiletá, o svých zážitcích vypráví.

22.4.2019 v 13:05 | Karma článku: 19.32 | Přečteno: 375 |

Vašek Vašák

S nemocí se nebojuje

Petru Hanáčkovi oznámili lékaři, že má rakovinu. Bylo mu pětačtyřicet let. On však odmítl devastující operaci, a za pomoci své manželky Martiny se rozhodl vyléčit se.

26.11.2018 v 19:54 | Karma článku: 29.53 | Přečteno: 2453 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Marek Hurt

Aktivisté „nechtěně“ navrtali 100 děr do elektrárny

Aktivisté navrtali 100 děr do elektrárny Chvaletice. Teď stojí před soudem a tvrdí, že škodu způsobili nechtěně. „Kdybychom chtěli elektrárnu poškodit, měli jsme k tom spoustu jiných příležitostí,“ řekl jeden z nich. Z toho mrazí.

20.1.2021 v 9:45 | Karma článku: 16.13 | Přečteno: 108 | Diskuse

Petr Bajnar

Hra na americkou demokracii skončila

Spojené státy očekávají inauguraci prezidenta Bidena v historicky bezprecedentní situaci. Ve Washingtonu panuje výjimečný stav a ulice města jsou plné po zuby ozbrojených bezpečnostních sil.

20.1.2021 v 9:35 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 136 | Diskuse

Karel Wágner

Covid a upírání lidských práv ?

Začalo se u nás očkovat. A od začátku všichni věděli, že k nám nesměřují ruské nebo čínské vakcíny, ale americké mRNA vakcíny od Moderny a Pfizeru.

20.1.2021 v 9:09 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 134 | Diskuse

Michael Laitman

Kde vzít sílu k životu

V posledních desetiletích se objevil chronický únavový syndrom. Jedná se o pocit extrémní únavy, která přetrvává i po delším odpočinku a spánku. Příčiny onemocnění nejsou dosud známé.

20.1.2021 v 7:57 | Karma článku: 6.85 | Přečteno: 125 | Diskuse

František Plamínek

Cenzoři včera a dnes

„Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi.“ Takový citát Tomáše Garriguea Masaryka ctím a snažím se jím řídit.

20.1.2021 v 6:12 | Karma článku: 15.65 | Přečteno: 238 | Diskuse
Počet článků 90 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1134

Jsem hudebník, novinář a (s prominutím) spisovatel. Vystudoval jsem SPŠE Hořovice a Lidovou konzervatoř (dnešní Konzervatoř J.Ježka) - obor zpěv a skladba. Tři roky jsem byl projektantem, pak (vlastně až dodnes) muzikantem. Napsal jsem řadu písní pro naše přední zpěváky (V. Špinarová, H. Zagorová. J. Korn ad.), mé album Masky se stalo exponátem Muzea Vl. Vysockého v polském Koszalinu. Zkomponoval jsem hudbu k několika americkým filmům (Stockholm Syndrome, Goreality, Pill Word, Jesus Now). Jako interpret jsem vystupoval 10 let v asi tisíci představeních dvojice Šíp – Uhlíř, zpíval jsem i s několika skupinami. Do nedávna jsem byl kapelníkem legendárního undergroundového "sdružení" Aktual (ke spolupráci s M. Knížákem mě přivedl textař Z. Rytíř). Od roku 1991 jsem i novinářem. Byl jsem redaktorem Xantypy, Týdeníku Televize, šéfredaktorem hudebního internetového časopisu www.make.cd. Psal jsem (event. píšu) do Mladého světa, Ahoje na sobotu, Reflexu, Koktejlu, Time In, Sportu, Receptáře, Xantypy atd. Vyšlo mi 7 knih (do dalších jsem přispěl), Pouť za černým Kristem obdržela cenu M. Ivanova za Knihu literatury faktu 2005-07.

Najdete na iDNES.cz